Když se šaty stanou spojencem

Některé dny si vybavuji podle vůně moře, jiné podle toho, co jsem měla na sobě.

Poprvé jsem si vestošaty LUNARIA oblékla v podvečer, kdy slunce hladilo střechy a vzduch byl plný slaných příslibů. Seděla jsem s knihou na schodech starého domu u pobřeží. Okolo prošla žena, usmála se a řekla: "Jste jako obraz."

Pak festival. Tančila jsem bosa v trávě, mezi lidmi, kteří se usmívali jen proto, že mohli být. Každý uzel těchto vestošat jako by měl svou melodii – a každá perla své světlo. Mluvili ke mně cizinci, ptali se, odkud jsou. Odpověděla jsem, že vznikly z trpělivosti a ticha. Že nejsou jen šaty, ale vzpomínka, co se dá nosit.

Jednou jsem v nich šla na schůzku. Cítila jsem se jinak – svá. Nepotřebovala jsem vysvětlovat nic. Jen být. A ten pohled, který mi věnoval, když jsem přišla... jako bych nesla kus světa, který se neztratil.

A naposledy – těhotenské focení v rozkvetlé louce. Bříško pod macramé jemně pulsovalo, jako by samo tvořilo další příběh. Byla jsem nahá a přesto oděná. Křehká a silná.

LUNARIA se mnou žila. Ne prodejní kus. Spíš spojenec. Je jediná. A přesně tak jsem se v ní cítila.

Možná právě Vy ji vezmete na další cestu.

Možná ji přidáte ke svým příběhům.

Jaký příběh budou vyprávět vaše vestošaty? Kde všude vám budou dělat společnost? V nabídce mám jedny jediné vestošaty LUNARIA – anebo můžeme spolu vytvořit jedny přesně pro vás - napište mi na info@artvela.cz